Abecedy světa! Proč píšeme různými způsoby?
Lidé na celém světě nejen různě mluví, ale také různě píší. Většina jazyků funguje nejen v řeči, ale také v písmu. Mluvený jazyk se zapisuje pomocí určitého systému, který se nejčastěji nazývá abeceda.
**Ne všechny jazyky však mají abecedu ** To je mimo jiné případ čínštiny. To však neznamená, že Číňané nemají vlastní písmo.
Písemné systémy mluvených jazyků se dělí na:
- abecedy.
- slabikáře
- logografická písma
Abeceda je nejběžnějším systémem pro záznam řeči. Její název pochází z řečtiny, konkrétně z prvních dvou písmen abecedy: alfa a beta. Zjednodušeně řečeno, abeceda je soubor písmen, která představují samohlásky a souhlásky mluveného jazyka. Na světě existuje 23 abeced. Mezi nejdůležitější patří latinka a cyrilice. Samotná latinka má 54 národních variant a cyrilice 26 variant.
Oblíbená latinka se používá k zápisu jazyků, jako je angličtina, němčina, španělština, italština, francouzština a většina evropských jazyků.
Cyrilice je naproti tomu oblíbená v Rusku a východoslovanských a jihoslovanských zemích. Používají ji také některé asijské země, které byly součástí bývalého SSSR.
Sylabická je opět systém, v němž jeden psaný znak odpovídá celé mluvené slabice. Jedná se o zdaleka méně rozšířený systém zápisu a uplatňuje se především ve výklenkových jazycích. Příkladem slabičného písma je čínské písmo nüshu.
Název znamená přesně ,,ženské písmo”. Tento systém má více než 400letou historii. Používal se v jižní Číně a používaly ho pouze ženy v provincii Hunan. Byla to jakási šifra, kterou se ženy v této oblasti dorozumívaly.
Písmo nüshu bohužel začíná být mrtvou tradicí. Již neexistují uživatelé, kteří by se tento systém naučili tradičním, domácím způsobem. Na vymizení této tradice měla vliv i čínská kulturní revoluce, která písmo nüshu považovala za přežitek. Veškeré texty psané tímto systémem byly proto důsledně ničeny.
V logografickém písmu znaky odpovídají celým slovům nebo morfémům. Tento typ písma používaly nejstarší známé kultury. Hovoříme o sumerském klínopisu, egyptských hieroglyfech nebo mayském písmu.
Takové systémy však existují i v moderních jazycích. Příkladem je čínské písmo. Skládá se ze znaků, které odpovídají slabikám, ale zároveň mají samostatný význam jako celé slovo. Není přesně známo, kdy toto písmo vzniklo, nejpozději před 4 500 lety. Později bylo upraveno pro zápis dalších asijských jazyků, například japonštiny a do jisté míry i korejštiny.
Rozdíl v psaní jazyků se netýká jen systému. Nejčastěji se píše zleva doprava. Existují však jazyky, jako je arabština, kde se píše obráceně, zprava doleva. Existují také jazyky, kde se píše shora dolů.