Fiktivní literární a filmové jazyky

Odhaduje se, že na světě se dnes mluví více než 7 000 různými jazyky. Při takové rozmanitosti jsou problémy s komunikací samozřejmostí. Je proto těžké uvěřit, že lidé stále vytvářejí nové jazyky. Otázkou je: proč? Zvláštní skupinu tvoří fiktivní jazyky vytvořené pro knihy a filmy. Když autoři uvádějí do života nové světy, vybavují jejich obyvatele specifickým jazykem. Slouží to ke zvýšení umělecké hodnoty díla a k větší realističnosti vytvořené fiktivní reality. Je totiž obtížné představit si elfa nebo Klingona, jehož rodným jazykem je například angličtina. Bylo by to poněkud zvláštní. Existence nových jazyků v literárním či filmovém prostoru je proto pochopitelná. Šokující však je, že se fiktivní řeč učí i obyčejní lidé. Existují speciální kurzy a školy vyučující fiktivní jazyky. Pojďme tedy zjistit, které z nich jsou nejoblíbenější!

Klingonština

Co to je? Je to jazyk vytvořený pro seriál Star Trek. Klingonštinou mluví rasa Klingonů. Zpočátku, v roce 1979, bylo v tomto jazyce vytvořeno pouze několik frází. Vytvořil je herec - James Doohan. O pět let později klingonštinu vyvinul lingvista - doktor Marc Okrand, který vytvořil skutečný jazykový systém s gramatickými pravidly. Okrandovým předpokladem bylo vytvořit jazyk, který by se co nejméně podobal těm, které známe. Koneckonců jím měla mluvit nadpozemská rasa. Klingonština je proto poměrně složitý jazyk. V její gramatice se vyskytují jazykové skutečnosti, které se nikde nevyskytují nebo jen velmi zřídka. To však fanoušky seriálu neodrazuje od toho, aby se klingonštinu naučili. V tomto jazyce byla dokonce napsána opera a také do něj byla přeložena Bible.

Quenya

Jméno jistě známé fanouškům J. R. R. Tolkiena a jeho mnoha románů o Středozemi. Je to řeč elfů. Jinak známá jako Vysoká řeč nebo Elfská latina. Tento umělý jazyk samozřejmě vytvořil sám autor Pána prstenů. Tolkien začal na tomto jazyce pracovat kolem roku 1915. Postupně jej pak rozvíjel. Okamžikem, kdy se elfský jazyk ustálil, bylo období let 1954-1955, tedy doba vydání Pána prstenů. Při práci na svém uměleckém jazyce se Tolkien inspiroval především finštinou a také řečtinou a latinou. Quenya má dostatečně rozvinutou gramatiku a slovní zásobu, aby v ní bylo možné tvořit celé věty. Tolkienova fascinace jí mu byla ku prospěchu při vytváření vlastních nových textů ve Vysoké řeči.

Na’vi

Umělý jazyk vytvořený pro film Avatar, který režíroval James Cameron. Mluví jím inteligentní rasa obývající měsíc Pandora. Práce na jazyce začaly v roce 2005, kdy sám Cameron vymyslel prvních asi 30 slov. Pro rozvoj projektu však potřeboval profesionála, který by na’vi dal gramatická a slovní pravidla. A tak do hry vstoupil lingvista - Paul Frommer. Měl vytvořit jazyk, který by zněl cizokrajně, ale příjemně pro ucho. A také jednoduchý na naučení. V době uvedení filmu do kin se jazyk Na’vi skládal z 1 000 slov. Později se lexikum rozšířilo během prací na počítačové hře. Frommer vede blog věnovaný jazyku Na’vi. Zveřejňuje také výukové materiály, které pomáhají zájemcům o jeho výuku.

Dothrakština

Jazyk, který způsobil obrovský rozruch díky popularitě seriálu HBO - Hra o trůny. George R. R. Martin - autor Písně ledu a ohně - série románů, které posloužily jako inspirace pro seriál - necharakterizoval specifika jazyka Dothraků příliš podrobně. Na stránkách románů zanechal pouze několik slov, na jejichž základě bylo poměrně obtížné rekonstruovat celý systém, který měli herci na place používat. HBO proto uspořádala soutěž na vytvoření tohoto umělého jazyka. Vyhrál ji David J. Paterson, který je považován za tvůrce dothračtiny. Trvalo mu šest měsíců, než nový jazyk přivedl k životu. Ukázal se také jako obrovská opora pro herce, od nichž se očekávalo, že budou fiktivním jazykem mluvit přirozeně. Emilia Clarke, představitelka Daenerys Targaryen, se s tímto úkolem vypořádala velmi dobře. Byla to právě ona a jí vytvořená postava, po které diváci šíleli a která po vzoru Khaleesi chtěla mluvit jazykem Dothraki. Nyní k tomu mají dokonce speciální aplikace.

Fiktivních jazyků bylo vytvořeno nepřeberné množství. My jsme se zaměřili jen na několik nejoblíbenějších. Zatímco na filmovém plátně nebo na stránkách románu je užitečnost těchto jazyků naprosto ospravedlnitelná, o jejich užitečnosti v běžném životě lze pochybovat. Než se tedy začneme učit složitou klingonštinu nebo příjemnou na’vi, možná by stálo za to obrátit se k populárním přirozeným jazykům, tedy k jazykům, kterými mluví lidé, a ne fiktivní rasy. Volba je samozřejmě na každém z nás.